2005 – JOE OWSIANIK & NIC MEVOLI

Joe Owsianik nás, společně se svým vnukem, Nickem Mevoli, navštívil vlastně díky našemu setkání s panem Loyem Dickinsonem z roku 2004. Po setkání s Loyem Dickonsonem jsem mu poslal dopis. Pan Dickinson dopis přeposlal tehdy žijícím členům posádky bombardéru havarovaného u Přečkovic/Rudic a jeden z nich mi v září roku 2004 odpověděl slovy: „Jmenuji se Joe Owsianik, vyskočil jsem z hořícího bombardéru a dopadl jsem u Rudic. Pokud chceš, můžeme si psát.“

No kdo by nechtěl! Začali jsme si posílat e-maily a zanedlouho jsme o svých rodinách věděli téměř vše, protože během následujích pěti měsíců jsme si vyměnili přes 600 emailů (!). Logickým vyústěním naší korespondence bylo naše pozvání pana Owsianika k návštěvě naší republiky. Vzhledem ke zdravotnímu stavu pana Owsianika jsme ale v jeho návštěvu více doufali, než věřili. Pan Owsianik nás ovšem k naší velké radosti velmi mile překvapil a nedlouho po našem pozvání zakoupil letenky do Prahy. Návštěva se stala skutečností na přelomu srpna a září roku 2005, kdy pan Owsianik s sebou přivezl i svého vnuka, pana Nicka Mevoli.

Během deseti dnů, které u nás strávili, jsme stihli oficiální vzpomínkovou akci v Rudicích, návštěvy muzeí v Šanově a ve Slavičíně, návštěvy míst dopadů sestřelených amerických bombardérů v Bošáci, Antonstálu, Krhově, Vyškovci, Šanově a Rudicích, prohlídku bývalého koncentračního tábora v Osvětimi a výlet do Prahy.

Těchto deset dnů nás sblížilo natolik, že jsme se navzájem cítili jako členové jedné rodiny. O to bolestnější bylo naše závěrečné loučení. Nevěděli jsme totiž, jestli se ještě někdy uvidíme. To se naštěstí podařilo a v roce 2007 nás jak p. Owsianik, tak i p. Mevoli, svou návštěvou poctili znovu…

Joe Owsianik and his gradson Nic visited us thanks to Loy Dickinson. After a meeting with Loy Dickinson during an anniversary commemoration in 2004 I sent him a letter. Loy Dickinson resent this letter to his comrades from his crew and one of them responded me in September 2004 by the words: „ My name is Joe Owsianik, I was shot down, bailed out and landed close to Rudice and let´s keep in touch if you want.“

This was like a dream for me! We started with e-mails exchange and soon we knew almost everything about our families because we exchanged about 600 (!) e-mails within the next 5 months. It was logical that after that we decided to invite Mr. Owsianik to our country. Because of his condition we just hoped in his visit more that we believed it. But to our big surprice and excitement few weeks later Mr. Owsianik bought flight tickets to Prague. Our dream came true in August 2005 when Mr. Owsianik landed in Prague and brought his grandson Nic Mevoli with him..

During the next ten days we participated on the official anniversary commemoration in Rudice, we visited the museums in Sanov and Slavicin and the crash sites of USAAF bombers at Bosaca, Antonstal, Krhov, Vyskovec, Sanov and Rudice, we visited a former concentration camp in Auschwitz and made a trip to Prague.

Those 10 days got us so much close together that we felt like being a members of one family and this , for sure, made a final saying Godbye really hard for us as we didn´t know back then if we will see each other again… but we were lucky and in 2007 both Joe and Nic came for a visit again…

Foto galerie/ Photo gallery

pro zobrazení popisku fotografie po rozkliknutí klikněte na symbol “i” / for viewing the photo description please click on the symbol “i” after opening the picture 

« ‹ 1 of 13 › »