B-17G, Vyškovec, ČR

Letoun: B-17G, č. 885, 2. bombardovací skupina, 20. peruť

Nickname: „Lovely Ladies“

S/N: 42-31885

Místo dopadu: Vyškovec, Česká republika

Posádka letounu

Funkce	Jméno	Pochován/zajat
První pilot:	1/Lt. Merrill A. Prentice	† Slavičín
Druhý pilot:	2/Lt. Theo Heath	† Slavičín
Navigátor:	2/Lt. Charles H. McVey	zajat
Bombometčík:	2/Lt. Robert A. Laux	† Slavičín
Palubní mechanik:	Sgt. Herbert S. Goodstein	† Slavičín
Radiooperátor:	Sgt. Kenneth W. Ellis	† Slavičín
Levý boční střelec:	Sgt. Claude A. Petrey	† Slavičín
Pravý boční střelec:	Sgt. Leroy E. Johnson	† Slavičín
Spodní střelec:	Sgt. Frank J. Balcerzak	† Slavičín
Zadní střelec:	Sgt. Robert E. Fitch	† Slavičín

Nad moravsko-slovenským pomezím zasáhla palba německých stíhačů také letoun Boeing B-17G-30-BO „Flying Fortress“, sér. číslo 42-31885 s přezdívkou „Lovely Ladies“ letící na pozici Dog 7. Krátce po zásazích letoun explodoval a část hořících trosek dopadla na Šopíkovu usedlost ve Vyškovci, kterou zapálila. Další části stroje se zřítily u Rapantovy samoty a do okolních lesů. I v tomto případě se z desetičlenné osádky zachránil pouze jeden letec.

Tím šťastným zachráněným letcem byl navigátor 2/Lt. Charles H. McVey (nar. 2.12.1917). Do této osádky, ve které nahradil původního navigátora 2/Lt. Johna J. Meade, ho operační důstojník perutě přidělil pouze pro misi č. 263; regulárně patřil do osádky 2/Lt. McCloskeye, se kterou přeletěl po výcviku z USA přes Atlantik do Itálie. 2/Lt. McVey zahájil operační turnus dne 27.7.1944 letem nad Budapešť a při své šestnácté Němci stroj, v němž letěl, sestřelili.

     Druhý letec, který nepatřil k původní osádce, se jmenoval 2/Lt. Robert A. Laux. Do osádky ho povolali dodatečně, aby zastoupil 2/Lt. Johna B. Atkinse. Dokončil čtyři mise (poprvé letěl dne 22.8.1944 nad hornoslezský Odertal) a v průběhu páté mise zahynul.

     Ostatní letci prodělali v USA společný výcvik a v druhé polovině srpna zahájili operační mise u 20. perutě. Pilot 1/Lt. Prentice letěl na místě co-pilota první misi dne 20.8.1944 nad Oswiecim v letounu sér. číslo 42-97159. O tři dny později, opět ve funkci druhého pilota, vzlétl v letounu sér. číslo 44-6369 pilotovaném 1/Lt. Tunem nad Vídeň. Svoji třetí misi nad Pardubice ze dne 24.8.1944 absolvoval v letounu sér. číslo 42-107118. Poslední čtvrtou misi nad Ostravsko již letěl ve funkci pilota.

     2/Lt. Heath startoval na tři mise (poprvé 26.8.1944 nad viadukt ve Venzone), Sgt. Goodstein na tři mise (poprvé 23.8.1944 nad Vídeň), Sgt. Ellis, Sgt. Petrey a Sgt. Johnson vzlétli spolu na čtyři mise (poprvé 24.8.1944 nad Pardubice), Sgt. Balcerzak letěl na svoji první misi dne 26.8.1944 nad Venzone a při druhé misi zahynul. Zadní střelec Sgt. Fitch dokončil čtyři mise (poprvé startoval 23.8.1944 nad Vídeň) a při svém pátém operačním letu padl.

     Bombardér 42-31885 letěl na poslední pozici a vlastně celou formaci 20. perutě uzavíral. Vzhledem k taktice, kterou němečtí stíhači v boji s bombardéry praktikovali (ze zadní polosféry a se sluncem v zádech), je možné připustit jako téměř jisté, že byl tento letoun napaden a sestřelen mezi prvními. Ihned po přesných zásazích ztratil pilot nad strojem, který přešel do vývrtky, kontrolu a proto vydal příkaz k okamžitému opuštění paluby.

     „… Jakmile jsem zaslechl povel „Bail out“, zbavil jsem se protiflakové vesty, strhl z hlavy přilbu i kyslíkovou masku s vedením interkomu a připnul si padák“: vzpomínal 2/Lt. McVey.

     „Sešplhal jsem k přednímu únikovému otvoru, který byl určen k úniku pro oba piloty, střelce horní věže, navigátora a bombometčíka. Pokusil jsem se otočit klikou a otevřít dveře, ale vlivem odstředivé síly letounu ve vývrtce se mně to nepodařilo. Další dva z osádky se snažili dveře vykopnout, ale marně. Otočil jsem se a přemístil se do přední sekce, které již chyběla výplň z plexiskla. Jakmile jsem vlezl dovnitř, buď odstředivá síla anebo prudké sání vzduchu mě otvorem vymrštilo ven….“

     Ostatním letcům se únik z hořícího a rotujícího letounu nepodařil. Stroj ve vzduchu explodoval a jeho trosky dopadly na vyškovecký katastr.

     Lubomír Hasík ze Starého Hrozenkova k události uvedl: „Dne 29.8.1944 kolem 11.00 hodin jsem si za hukotu motorů a střelby všimnul, že nad Vyškovcem padají hořící trosky bombardéru, který vybuchl ve vzduchu. Okolo mě stáli další lidé a vzdušný souboj sledovali dalekohledem. Tehdy byl nad bošáckou stranou ohromný mrak, ze kterého se nepřátelské stíhačky vrhly na prolétávající americké stroje.

     Okamžitě jsme se vydali směrem přes Skotňu na místo havárie a dopadu hořících trosek. Asi za čtvrt hodiny jsme byli na místě, kde už stálo osm až deset celníků z celnice Starý Hrozenkov-Pila a snad i z Vyškovce. Na místě havárie se nám naskytl nebývalý pohled; jeden motor spadl do rozestavěného sklepa pana Neuderta a druhý motor dopadl nedaleko školy, kde ležel i trup bez ocasních ploch… .“

     V řepném poli asi padesát metrů od trosek ležela mrtvá těla třech letců bez padáků. Okolo nich, jak si pamětníci vzpomínají, ležely rozházené hrací karty a ohořelé dolarové bankovky. Dalších sedm mrtvých letců bylo nalezeno v širším okolí; šest, z nichž jednomu se údajně po výskoku z letadla neotevřel padák, patřilo do osádky tohoto stroje, a sedmý, Sgt. Durrette, letěl v osádce letounu, který se zřítil u Nové Bošáce. Následující den nechali Němci převézt mrtvá těla do Slavičína na korbě nákladního vozu autodopravce Josefa Sobotky ze Starého Hrozenkova. Podle vzpomínek Lubomíra Hasíka se zachránil jeden letec černé pleti a další letec, kterého s těžkým zraněním a s popáleninami sundali místní obyvatelé ze stromu a na příkaz rabujících Němců ho přenesli na nosítkách zhotovených ze žebříku do tři kilometry vzdálené celnice ve Starém Hrozenkově, kde se mu snažil pomoci MUDr. Světovidov a lesník Navrátílek.

     Dnes ovšem víme, že se nemohlo jednat o černocha. Ačkoliv se nepodařilo zjistit, o kterého letce konkrétně šlo, spekulativně se lze domnívat, že to mohl být jedině Sgt. Curran, přední střelec letounu, který se zřítil u Nové Bošáce na Slovensku. Jak ve svých vzpomínkách uvádí, na zem dopadl poblíž hospodářského stavení a než přišla skupina německých vojáků (zřejmě celníků), snažil se s místními lidmi komunikovat. Posléze si musel zout boty a šel s Němci pouze ve vložkách bot. O zraněném letci, kterému údajně podložil hlavu padákem, se však nezmiňuje. Tím těžce zraněným a popáleným letcem byl s největší pravděpodobností 2/Lt. Helveston z téhož letounu.

     Z devíti mrtvých letců identifikovali Němci podle kovových známek pouze čtyři; 2/Lt. Lauxe, Sgt. Johnsona, Sgt. Balcerzaka a Sgt. Petreye. Mrtvého Sgt. Goodsteina identifikovali podle stříbrného náramku na zápěstí, do něhož měl vyryto své jméno, a Sgt. Ellise identifikovali Němci podle identifikační karty, kterou měl mrtvý letec u sebe. 2/Lt. Prenticea, 2/Lt. Heatha a Sgt. Fitche nemohli Němci identifikovat a tak je o dva dny později pohřbili ve Slavičíně-Mladoticích jako neznámé. Až dodatečně zjistili, že jedním z těchto třech neznámých je 2/Lt. Theo Heath. Zjistilo se to dodatečně podle jeho osobních věcí nalezených na Vyškovci někdy před 11.9.1944. Mimo jiné se našly i dvě kovové známky znějící na jméno Theo Heath s označením O-812258 T42-43, A P. Všechny nalezené předměty převzalo velitelství letiště A 12/XVII ve Vyškově, které je odeslalo dne 21.9.1944 do centrální kartotéky ve Wetzlaru.

     2/Lt. McVey s drobným poraněním v obličeji a v mrákotách způsobených nedostatkem kyslíku otevřel padák na poslední chvíli těsně nad zemí. Dopadl na okraj lesního masivu Chocholianské doliny na moravsko-slovenské hranici a zůstal viset na padáku zachyceném v korunách stromů. Rozhoupáním se mu podařilo uchopit silnou větev, odepnout popruhy padáku a sešplhat na zem. Dlouho se na místě nezdržoval a zmizel jihovýchodním směrem. První noc přespal v kopce sena poblíž jedné samoty a ráno 30.8.1944 pokračoval v útěku. K poledni se v lese setkal s mužem, který ho pozval do blízké usedlosti a kde také dostal letec najíst. Během následujících chvil, kdy postupoval vyschlým korytem potoka dále na jihovýchod, se setkal s F/O Netzleyem, s nímž se znal velmi dobře, neboť oba patřili do původní osádky 2/Lt. McCloskeye. Odpoledne však narazili na konci Chocholianské doliny v místech zvaných „Pod skalou“ na odpočívající slovenskou pohraniční hlídku, která je odvedla do Drietomy. Zde oba letce krátce vyslechli a večer je převezli do trenčínských kasáren. Dne 31.8.1944 brzy ráno však kasárna obsadila vojska Wehrmachtu vstupující na Slovensko k potlačení vypuknutého SNP a oba letci upadli do německého zajetí. Konečnou stanicí se pro 2/Lt. McVeye stal zajatecký tábor Stalag Luft I. v Barthu (část Sever 2, barák 1, místnost 6).

     Po exhumaci ve Slavičíně došlo k převozu ostatků padlých letců do Francie a do Belgie k opětovnému pohřbení. Některé z nich však byly na žádost rodin znovu exhumovány a převezeny do USA. Čtyři letci z osádky odpočívají na Lorraine American Cemetery v St. Avold ve Francii dodnes; Robert A. Laux na parcele E, v řadě 41 a v hrobě 22, Herbert S. Goodstein na parcele D, řada 32, hrob 35, Kenneth W. Ellis na parcele A, řada 28, hrob 54 a Claude A. Petrey na parcele C, řada 27, hrob 60.

     Leroy E. Johnson je dnes pohřben na Jefferson Barracks National Cemetery v St. Louis, Missouri v sekci 84 v místě označeném 326-328 a zbývající čtyři letci, Merrill A. Prentice, Theo Heath, Frank J. Balcerzak a Robert E. Fitch jsou pochováni v rodinných hrobech.

Zdroj: Vzpomínky na neznámé letce, Jan Mahr, ISBN 978-903030-6-5

………………………………………………………………………………………………………………………

Machine guns and cannons fire of the German fighers over the Czech/Slovak border hit also the Flying Fortress B-17G-30-BO „Lovely Ladies“, S/N 42-31885 flying in the „Dog 7“ position. Shortly after this aircraft was hit it exploded and part of the debris in flames fell down on the Mr. Sopik’s house at Vyskovec and set it on fire. Other parts of this machine crashed close to the Mr. Rapant’s house and into the surrounding woods. Also in this case there was only one survivor from the ten men crew.

The lucky survivor was 2/Lt. Charles McVey (born on Dec. 2, 1917), a navigator. He originally belonged to 2/Lt. McCloskey‘s crew and flew with this crew across the Atlantic ocean to Italy after he completed his training in the USA. 2/Lt. McVey started his tour on July 27, 1944 with the mission target Budapest, Hungary and during his 16th mission the aircraft he was flying in was shot down by Germans.

Second flyer who didn´t belong to his original crew was 2/Lt. Robert A. Laux. He was assigned to this crew additionally to replace 2/Lt. John B. Atkins. He completed four missions (his first mission target was Odertal on Aug. 22, 1944) and was killed on his fifth mission.

Other fliers completed their common training in the States and started their combat missions at 20th bomb squadron in the second half of August 1944. Pilot 1/Lt. Prentice flew as a co-pilot his first mission on Aug. 20, 1944 with the mission target Auschwitz, Poland aboard of B-17G, S/N 42-97159. Three days later, again as a co-pilot, he flew aboard of B-17G, S/N 44-6369 with 1/Lt. Bill Tune (first pilot) with the mission target Vienna, Austria. On Aug. 24, 1944 he flew his third mission aboard of B-17G, S/N 42-107118 with the mission target Pardubice (Czechoslovakia). During his fourth and last mission he flew as a first pilot and lost his life.

2/Lt. Theo Heath was on his third mission (first mission on Aug. 26, 1944 with a mission target Venzone, Italy), Sgt. Goodstein was also on his third mission (first mission on Aug. 23, 1944 with a mission target Vienna, Austria), Sgt. Balcerzak flew his first mission on Aug. 26, 1944 with a mission target Venzone, Italy and was killed during his second mission. Tail gunner Sgt. Fitsch completed four missions (first mission on Aug. 23, 1944 with a mission target Vienna, Austria) and was killed during his fifth mission.

Bomber B-17G, S/N 42-31885 was flying at the very last position so in fact it was closing the whole bombers stream. Due to the strategy used by the German fighters against the Allied bombers in this stage of the war (attack from the rear with a sun in a back) it can be accepted as almost certain, that this aircraft was attacked and shot down among the first ones. Immediatelly after the first hits its pilot lost the control over his machine that immediatelly fell into the spin and immediately ordered the crew to bail out.

Statement of 2nd Lt. Charles H. McVey, N., after liberation: “It was around 1040 a.m. and we were around 24,000 feet. Our ship was the last in the formation of our formation, the last in the Wing that day. At that time our formation was attacked by about 90 planes and our plane was immediately hit by 20mm cannons. There were some hits on the wing section. I could see my ammo box smoking. About two or three seconds after the flak hit us, the pilot, on the interphone, yelled, “Bail out.” I tried to pull the emergency handle on the escape hatch. By then, both pilots were trying to open the same with the regular handle. Out of the corner of my eye I could see the bombardier slump over my table. He must have been injured, or dazed, or he would have been directly behind me ready to jump. The pilot and co-pilot were kicking the escape door to open it and then another burst of flak took most of the nose away. I was pretty stunned but realized that I might get out through the blown nose, so I half turned to bail out that way. The next thing I knew, I was falling through space and opened my chute barely in time to land upright. All this time we were at the hatch, the ship was completely out of control and throwing us around. “I have no knowledge of any of the others in the crew other than the pilot and co-pilot attempting to open the nose hatch, and don’t believe Lt. Laux bailed out because he apparently was wounded. I had helped him with his flak suit a short time before we were hit. There was a lot of blood on my coveralls which proved, since he was fairly close to me, that it might have been his blood.”

Other fliers didn’t manage to leave the burning and rotating aircraft. The machine exploded in the air and its debris fell down close to a small village of Vyskovec in Czechoslovakia (Czech Republic today).

Recollections of Lubomír Hasík from Starý Hrozenkov: „On August 29, 1944, around 11 o’clock I heard the roar of the engines and machine guns shooting and saw the burning parts of the bomber that exploded in the sky falling down close to Vyskovec. There were other people around me and they were watching the air battle using the binoculars. There was a huge cloud over Bosaca (a small village on the Slovak side of the border) from which the German fighters were attacking the American bombers. We immediatelly rushed to the crash site. In about 15 minutes we reached the site where already were about eight to ten German customs officers from the customhouse in Starý Hrozenkov- Pila and maybe also from Vyškovec. There was an unprecedented sight at the scene of the crash – one engine fell down into the cellar of Mr. Neudert and the second engine fell down close to the school, where was laying also the middle part of the fuselage without the tail part…“

There were 3 bodies of dead fliers without parachutes laying on the beet field about 55 yards from the wreckage. Around them, as the witnesses remember, there were scattered playing cards and burnt dollars banknotes. Other seven dead fliers were found in the wider area. Six of them belonged to this machine’s crew, and the seventh one, Sgt. Durrette flew in the McCloskey’s machine (S/N 42-31473 „My Baby“) that was shot down and crashed close to Nová Bošáca, Slovakia. The next day the Germans let the bodies transfer (by the truck of Josef Sobotka from Nový Hrozenkov) to Slavičín. According to the remembrance of Lubomír Hasík one Afro-American flyer was saved and another flyer was found seriously wounded and with burns hanging on his chute on a tree. Germans ordered the local people to take him out from the tree and transport him on a stretcher made of ladder to the customhouse in Starý Hrozenkov that was 2 miles away from the spot where he was found. Local doctor Mudr. Světovidov and forestman Navrátilek tried to help him there.

Today we know that it couldn´t be an Afro-American. Although we weren´t able to find out which flyer he exactly was, we can speculatively say that it could have been only Sgt. Curran, the front gunner of B-17G, S/N 42-31473 „My Baby“ (crash site Nová Bošáca, Slovakia). As he remembers, he landed on his chute close to the farm and tried to communicate with the local people till Germans (maybe customs officers) arrived. Then he was forced to put his boots off and went away with Germans only in foot liners. The other, seriously wounded flyer was most likely 2/Lt. Helveston from the same plane (B-17G, S/N 42-31473 „My Baby“). He was later transported to the hospital in Kroměříž and then to Brno, where he died of his wounds on September 2, 1944.

Germans identified only four from nine dead fliers thanks to the dog tags – 2/Lt. Laux, Sgt. Johnson, Sgt. Balcerzak and Sgt. Petrey. Sgt. Goodstein was identified thanks to the wrist bracelet in which he had engraved his name and Sgt. Ellis identification was based on the identification card he had in the pocket of his flying suit. 2/Lt. Prentice, 2/Lt. Heath and Sgt. Fitch couldn´t be identified so they were two days later (on Aug. 31, 1944) buried in Slavičín as unknown. Later it was found out that one of those three unknown is 2/Lt. Theo Heath. This was found out thanks to his personal belongings found at the crash site sometime before Sept. 11, 1944. Furthermore, also two dog tags with the name Theo Heath and numbers O-812258 T42-43 A P were found at Vyškovec. All the found subjects were handed over to the headquarters of the airport A12/XVII at Vyškov, from where they were sent out on Sept. 21, 1944 to the database central in Wetzlar, Germany.

2/Lt. McVey with a small wound in a face and dazed by the lack of oxygen opened the parachute in the last moment in a low altitude above the ground. He landed at the edge of the woods of the Chocholianska dolina (valey) at the Czech/Slovak border and stayed hanging on his chute on a tree. By swinging he managed to grab a thick branch, get a stability, unbuckle his parachute and get down to the ground. Then he quickly dissapered in the southeast direction to Slovakia. He spent the first night in the haystack in a farmer’s backyard and in the morning of Aug. 30, 1944 he kept escaping. Around the noon he met a man in the woods who invited him to his cottage and gave him a food and drink. Soon after that McVey continued in his escape and met F/O Netzley, his good comrade from 2/Lt. McCloskey’s crew (B-17G, S/N 42-31473 „My Baby“). But in the afternoon, at the end of Chocholianská dolina (valey) they met three Slovak soldiers with rifles on their shoulders. Soldiers didn´t use the rifles but motioned the fliers to follow them to Drietoma village. There the fliers were shortly interrogated and transported to garisson in Trenčín in the evening where they met fliers from another machines that were shot down the same day and also some weeks ago. But on Aug. 31, 1944 the Germans occupied the Slovak garrison and the group of American fliers was captured. The only flyer who wasn’t captured was S/Sgt. Robert Donahue, a tail gunner from B-17G, S/N 42-97159 „Tail End Charlie“. The reason why Robert wasn´t captured was very prosaic – he was at the latrine in a time when Germans entered the room with fliers. When he got back from the latrine he only saw a group of his American friends marching away under the German soldiers control. McVey ended up in the POW camp Stalag Luft I in Barth, Germany.

After the disinterment in Slavičín in September 1946 the bodies of 28 Ameriacn fliers from the common grave were transferred to the cemetery in France. Some of the bodies were disinterred again and transferred to the States due to the wish of their families. Four fliers from the crew are still resting at Lorraine American Cemetery at St. Avold in France: Robert A. Laux at the plot E, row 41, grave 41, Herbert S. Goodstein at the plot D, raw 32, grave 35, Kenneth W. Ellis at the plot A, row 28, grave 54 and Claude A. Petrey at the plot C, row 27, grave 60.

Leroy E. Johnson is buried at Jefferson Barracks National Cemetery in St. Louis, Missouri in a section 84 in a grave marked as 326-328 and the last four fliers, Merrill A. Prentice, Theo Heath, Frank J. Balcerzak and Robert E. Fitch are buried in family graves in the USA.

Source: A book „Vzpomínky na neznámé letce“, author Jan Mahr, ISBN 978-903030-6-5

Zdroj fotografií/Source of the pictures: pan Richard Kastner via Michael Žitnik