BITVA
BATTLE

---

For English scroll the page down please.

---

Nálet na Moravskou Ostravu

Příprava

27. srpen 1944

V rámci Bitvy o benzín došlo nad území bývalého Československa k celé řadě leteckých bitev s vysokými ztrátami na obou stranách fronty. Jednou z nich byla i Letecká bitva nad Bílými Karpaty, která se odehrála 29. srpna 1944 kolem jedenácté hodiny přibližně v prostoru vymezeném městy Piešťany, Trenčín, Zlín.

Jeden z průzkumných letounů, prohledávající Němci obsazené území, byl úspěšný. Průzkumný letoun P-51 Mustang našel v neděli 27. srpna 1944 na nádraží v Moravské Ostravě stovky vagonů s vojenským materiálem a velké množství cisteren na pohonné hmoty. Navíc byly poblíž menší rafinerie na syntetický benzín v Přívoze a o kousek dál podobné v Bohumíně. A k tomu rozsáhlá průmyslová oblast ve Vítkovicích.

V hlavním štábů 15. letecké armády se k této informaci přidala další. Nad Anglií a západní Evropu bylo špatné počasí, které několik dnů nedovolovalo operační nasazení bombardérů z Anglie. Bylo třeba zaměstnat skomírající Luftwaffe, která by jinak mohla soustředit své letouny na postupující spojeneckou armádu v jižní Francii. I takovou roli měly bombardéry z letišť v jižní Itálii. Návnady. To však mužům z jejich posádek nikdo neříkal.

 28. srpen 1944

Tajný plán k operaci v Ostravě byl rychle hotov. Kvapem se rozběhla příprava jednotek, které se náletu měly zúčastnit. Zatím nikdo z nich netušil, kam v úterý 29. srpna 1944 poletí, věděli však podle počtů připravovaných strojů a letců, že to bude něco velkého. Pro operace dne 29. srpna 1944 byly vyčleněný následující jednotky s těmito cíli:

47. bombardovací křídlo

–     55 letounů typu B-24 (449. a 450. bombardovací skupina) – cíl: most u Ferrary
–     28 letounů typu B-24 (376. bombardovací skupina) – cíl: most u Borovnice poblíž Lublaně
–     28 letounů typu B-24 (98. bombardovací skupina) – cíl: most u Salcana

49. bombardovací křídlo

–       78 letounů typu B-24 – cíl: most v Szegedu

55. bombardovací křídlo

–       115 letounů typu B-24 – cíl: průmyslové centrum Moravské Ostravy ( mj. jižní seřaďovací nádraží)

304. bombardovací křídlo

–       117 (118?) letounů typu B-24 –  cíl: stejný jako u 55. bombardovacího křídla

5. bombardovací křídlo

–       28 letounů typu B-17,  99. bombardovací skupina, cíl: hlavní seřaďovací nádraží Ostrava
–       28 letounů typu B-17,  463. bombardovací skupina, cíl: rafinerie Fanto  v   Bohumíně
–       28 letounů typu B-17,  301. bombardovací skupina, cíl: hlavní seřaďovací nádraží Ostrava
–       28 letounů typu B-17,  483. bombardovací skupina, cíl: hlavní seřaďovací nádraží Ostrava
–       28 letounů typu B-17,  97. bombardovací skupina, cíl: rafinerie Fanto  v  Bohumíně
–       28 letounů typu B-17, 2. bombardovací skupina, cíl: rafinerie Privozer Mineral v Přívoze

Celkem bylo v úterý 29. srpna 1944 vysláno do vzduchu 589 (590?) bombardovacích letounů typu B-17 a B-24, které podporovalo 250 stíhacích letounů z 306. stíhacího křídla:

–       31. a 332. skupina – 102 letounů P-51D Mustang
–       14. skupina – 27 letounů P-38 Lightning
–       52. skupina  – 30 letounů P-51D Mustang
–       325. skupina – 53 letounů P-51D Mustang
–       1. skupina – 38 letounů P-38 Lightning

Operace 29. srpna 1944

Podobně jako při jiných operacích podnikli Američané 29. srpna 1944 nejprve nálety na vedlejší, klamné cíle, jejichž smyslem bylo odlákat pozornost německé protivzdušné obrany od hlavní skupiny letounů, která mířila na Ostravsko.

Na železniční most u italského města Ferrara zaútočilo padesát pět Liberátorů od 449. a 450. bombardovací skupiny z 47. křídla. Most u Borovnice poblíž slovinské Lublaně bombardovalo dalších dvacet osm Liberátorů od 379. skupiny 47. křídla. A konečně dalších dvacet osm Liberátorů napadlo most u Salcana v Itálii.

Vedle bombardérů se do klamných operací zapojilo i dvacet osm Lightningů od 82. stíhací skupiny útokem na most u města Latisana. Další skupina Liberátorů podnikla útok na vlakové nádraží v maďarském Szegedu.

Brzy po startu z letišť kolem jihoitalské Foggie se hlavní skupina bombardérů  nad Jaderským mořem zformovala do dlouhého svazu. V čele byly Liberátory od 55. křídla, následované stejnými stroji z 304. křídla. Svaz uzavíraly Létající pevnosti 5. bombardovacího křídla. Na samém chvostu uzavírala mohutnou formaci 20. peruť z 2. bombardovací skupiny. Jí se však stal 29. srpen 1944 osudným.

 

Letecká bitva nad Bílými Karpaty

2. bombardovací skupina,  20. peruť v boji 

Uskupení stovek bombardérů B – 24 Liberátor a B – 17 Flying Fortress mířící na sever uzavírala 2. bombardovací skupina, čítající 28 letounů typu B – 17 G.

Skupina letěla v typická sestavě tzv. boxu, složeného ze čtyř letek po sedmi letounech.  Velká palebná síla kompaktního boxu jim poskytovala poměrné slušnou ochranu před německými stíhači, kteří se jenom výjimečně pouštěli do útoku na sevřený box.

Na úplný konec sestavy byla zařazena 20. peruť, jíž velel  zkušený poručík William S. Tune.  Tato letka se začala za zbytkem svazu  výrazně opožďovat a opustila sestavu 2. bomb. skupiny. Postupně se k ní připojily další tři zpozdilé stroje, které vypadly ze svých sestav.

Německá protivzdušná obrana pozorně sledovala pohyb celého svazu a neuniklo jí  zpožďování 20. perutě.

Útok německých stíhačů se proto zaměřil na 2. bombardovací skupinu, která uzavírala celý svaz letounů směřujících k Ostravě. Jednak se za hlavní skupinou zpozdila a navíc byla v době napadení bez stíhacího doprovodu. Útoky vedené proti 20. peruti, která byla čtvrtou jednotkou ve formaci 2. bombardovací skupiny, začaly cca v 10:41 hod v prostoru Nové Mesto nad Váhom. 20. peruť se vzdálila ze secvičené sestavy dvaceti osmi letounů, která měla díky velké palebné síle velkou odolnost proti útokům nepřátelských stíhačů. Tím se proti útoku stíhačů stala prakticky bezbrannou.

Na zbytek 2. bombardovací skupiny, tvořené 429., 96. a 49. perutí, německé letouny podnikly útok na úrovní Valašských Klobouků (souřadnice  49°05´N -17°55´E) a pokračovaly  do 11:00 hod v oblasti Nového Jičína (49°36´N-18°01E). Osádky bombardérů ohlásily 50´-70 nepřátelských stíhaček, sestávajících většinou z Messerschmittů Bf109, včetně několika Fockewulfů FW190, které zaútočily z převýšení, v úrovni a zespodu z pozice 3 až 9 hodin. Soustředily se především na poslední letku, která zaostávala za hlavní formací, a dvě další  zpozdilé bé sedmnáctky. V době útoku bombardéry letěly nad velkou oblačností, která končila ve výšce cca 5700 – 6000 m. Nepřátelská letadla tuto oblačnost nevyužila při vlastním útoku jako krytí, pravděpodobně z toho důvodu, že stíhací doprovod se v době útoku v této oblasti nenacházel. Pravděpodobně však němečtí stíhači oblačnost využili, aby se nepozorovaně přiblížili. Nepřátelská letadla byla výjimečně agresivní a podnikla několik průletů skrz formaci, kdy se občas k bombardérům přiblížila na vzdálenost až 20 metrů. Tyto útoky byly provedeny jak 4 – 10 letouny v linii, tak ve formaci V po 10 -20 nepřátelských letadlech.

Během prvního útoku nepřátelská letadla vypálila rakety  a poté následovala palba z  kanónů a kulometů. Ještě před útokem byly zpozorovány dva letouny Focke-wulf FW190, které kroužily kolem formace a sledovaly její pohyb. V dálce se nepřátelská letadla před útokem zformovala do formací běžně používaných Mustangy za účelem přesvědčení 2. bombardovací skupiny, že se jedná o americký doprovod. V době útoku nepřátelských letadel se v oblasti žádný stíhací doprovod nenacházel, kromě pěti Mustangů, nahlášených posádkami bombardérů.

Náporu útočících letounů postupně podlehlo všech sedm létajících pevností z 20. perutě i další bé sedmnáctka, která nestačila tempu své 49. perutě. Devátých letounem z 2. bombardovací skupiny, který nedoletěl ke svému cíli byla létající pevnost ze 429. perutě. Ta se po poškození způsobené nepřátelskou palbou zachránila únikem skryta do oblačnosti, otočila se a vracela se na italskou základnu. Svému osudu ovšem také neunikla a porucha obou pravých motorů ji přinutila nouzově přistát v Maďarsku. Posledním letounem, který se při této misi rovněž zřítil, ovšem díky technickým potížím, byl bombardér typu Consolidated B-24H Liberator ze 737. perutě, 454.skupiny.

Než se podrobněji podíváme na zmíněných deset letounů a jejich posádky, dodejme pro úplnost, že dále byli zraněni dva střelci z jiných letounů. A to S/Sgt. John A. Lamb – zadní střelec B-17G z 96. perutě (byl zasažen střepinami 20 mm granátu do tváře a jeho zranění si vyžádalo hospitalizaci). Rovněž Sgt. G.Hawkins –zadní střelec z B-17 G z 429.perutě byl zasažen střepinami 20 mm granátu do nártu, jeho zranění však byla lehká a nebyl ani hospitalizován. Na své konto si  však mohl připsat pravděpodobné sestřelení jednoho Messerschmittu Bf 109.

The Moravska Ostrava raid

Preparations

August 27,1944

A whole host of air battles took place in the skies above Czechoslovakia as part of the “Battle For Fuel”, with high casualties on both sides. One of such engagements was the Air battle over White Carpathians that took place on August 29, 1944 at around 11am, raging in the area between the cities of Piešťany, Trenčín and Zlín.
One of the U.S. reconnaissance planes sweeping the German-occupied territory was successful. A recon P-51 Mustang (F-6D) has discovered hundreds of train cars with a military materiel and a large number of fuel tanks at the railway station in Moravian Ostrava on August 27, 1944. In addition to this target, a smaller synthetic oil refinery in Přívoz,
Bohumín and the industrial complex in Vítkovice were also located nearby.
Furthermore, the 15th Air Force headquarters became aware of the worsening weather conditions over England and Western Europe, grounding the bomber force operating from Great Britain for several days. This meant it was necessary to keep the remnants of the Luftwaffe busy,  otherwise they would be allowed to concentrate their firepower on the
advancing Allied army in southern France. This was one of the goles to be fulfilled by the bombers operating from the south Italian airfields – bait. Although nobody was brave enough to admit this to the airmen.

28. August 1944

A secret plan for the Ostrava raid was hastily prepared, and the participating units began preparations. Although none of them knew the target of the upcoming Tuesday, August 29 raid, the numbers of airplanes and crews signified its importance. The following units were assigned to the operation with their respective targets:

47th Bomb Wing

– 55 B-24s (449th and 450th Bomb Group) – target: a bridge at Ferrara, Italy
– 28 B-24s (376th Bomb Group) – target: a bridge at Borovnica near Ljubljana, Slovenia
– 28 B-24s (98th Bomb Group) – target: a bridge at Salcano, Italy

49th Bomb Wing

– 78 B-24s – target: a bridge at Szeged, Hungary

55th Bomb Wing

– 115 B-24s – target: Moravska Ostrava industrial complex (including the southern railway marshaling yard)

304th Bomb Wing

– 117 (118?) B-24s – target: Moravska Ostrava industrial complex (including the southern railway marshaling yard)

5th Bomb Wing

– 28 B-17s (99th Bomb Group) – target: main railway marshaling yard Ostrava? Czechoslovakia
– 28 B-17s (463rd Bomb Group) – target: Fanto oil refinery in Bohumín, Czechoslovakia
– 28 B-17s (301st Bomb Group) – target: main railway marshaling yard Ostrava, Czechoslovakia
– 28 B-17s (483rd Bomb Group) – target: main railway marshaling yard Ostrava, Czechoslovakia
– 28 B-17s (97th Bomb Group) – target: Fanto refinery in Bohumín, Czechoslovakia
– 28 B-17s (2nd Bomb Group) – target: Privoser oil refinery in Přívoz, Czechoslovakia

Altogether, a formation of 589 (590?)  B-17s and B-24s was created on Tuesday, August 29, 1944, supported by 250 fighters of the 306th Fighter Wing:

– 31st and 332nd Fighter Group – 102 P-51D Mustangs
– 14th Fighter Group – 27 P-38 Lightnings
– 52nd Fighter Group – 30 P-51D Mustangs
– 325th Fighter Group – 53 P-51D Mustangs
– 1st Fighter Group – 38 P-38 Lightnings

August 29, 1944- the raid

According to standard procedure, the Americans have begun the operation by launching air raids at various unrelated targets first. The objective was to deceive the Luftwaffe and German air defense forces and draw their attention away from the main bombing raid heading for Ostrava.

The railway bridge near the Italian city of Ferrara was attacked by 55 B-24 Liberators from the 44th and 450th Bomb Group of the 47th Bomb Wing. The bridge at Borovnica near Ljubljana, Slovenia was bombed by further 28 Liberators from the 379th Bomb Group, 47th Bomb Wing while 28 more Liberators attacked another bridge in Salcano, Italy.

In addition to the bombers, 28 Lightnings from the 82nd Fighter Group have also joined in the deception operation, attacking the bridge at Latisana, Italy. Another group of Liberators has conducted an attack on a railway yard in the Hungarian Szeged.

Soon after sortieing from the airfields around Foggia, in Southern Italy, the main bomber force has assumed a long formation above the Adriatic Sea. The vanguard was formed by the Liberators from the 55th Bomb Wing, followed by the 304th Bomb Wing. Flying Fortresses of the 5th Bomb Wing were closing the group and at the very end, the formidable formation was
comprised of 20th Bomb Squadron, 2nd Bomb Group. 29. August 1944 would prove fateful for these men.

Air battle over White Carpathians – 2nd Bomb Group, 20th Bomb Squadron in combat

The formation of B-24 Liberators and B-17 Flying Fortresses heading north was closed by 28 B-17G airplanes of the 2nd Bomb group. The bombers assumed the so-called box formation, comprised of four squadrons of seven planes each. The concentrated firepower of onboard machine guns in the compact box has granted the bombers significant defense power against the German fighter planes, who only scarcely dared to conduct attacks on the tight boxes.

The very end of the bombers stream consisted of the 20th Bomb Squadron under the command of the experienced Lieutenant Willian S. Tune. His planes began to lag behind the main bombers stream significantly and left the formation of the 2nd bomber group. Over the time, three more bombers that couldn’t keep up with their respective formations have joined them.
The German air defense has carefully studied the movement of the entire bomber force, and the delayed 20th squadron has attracted their interest.
The German fighter pilots, therefore, focused their efforts on the 2nd Bomb Group that was closing the bomber raid heading for Ostrava. Not only was it lagging behind, but at the time of the attack it was missing any fighter escort. 20th Bomb Squadron (at the time the fourth unit in the 2nd bomber group formation) came under attack at about 10:41 am between the Slovak cities Piestany and Nove Mesto nad Vahom. As the squadron has left the protection of the coordinated 28-bombers box formation and its firepower, it was virtually defenseless against the fighters’ attack.

The rest of the 2nd Bomb Group, comprised of the 429th, 96th and 49th Bomb Squadrons, was attacked by German fighters approximately above the town of Valašské Klobouky (coordinates 49°05´N -17°55´E), and continued until 11:00 am in the vicinity of the town Novy Jicin (49°36´N-18°01E). The bomber crews reported 50-70 enemy fighters: they were mostly Messerschmitts Bf-109 and also several Focke-Wulfs Fw-190 that attacked from high, level and low altitude and from the position of 3 to 9 o’clock. Their efforts were focused above all on the last squadron and two other B-17s that have lagged behind. At the time of the attack, the bombers were passing through significant cloud cover, ending at around 5700-6000 m altitude. The German fighters haven’t used this cloud layer during their
actual attack as a cover, likely due to the lack of U.S. fighter escorts in the area. However, they likely used the clouds to conceal their approach. The enemy planes were exceptionally aggressive and made several passes through the bomber formation, occasionally approaching as close as 20 meters from the bombers. These attacks were conducted both
with 4-10 planes line abreast and in V-formation numbering 10-20 fighters.
During the first pass, the fighters launched rockets, followed by cannon and machine gun fire.

Before the attack commenced, two Focke-Wulf FW-190 planes were spotted circling around the bomber formation, observing its movements. While still far away and preparing for the attack, the German planes assumed a formation ordinarily used by the U.S. Mustang fighters in order to appear as the bombers’ allied escorts and deceive the 2nd bomber group. At the
time of the attack, there was no fighter escort in the area.
Over the time, all seven Flying Fortresses from the 20th Bomb Squadron were shot down by the attacking fighters, as well as another B-17 from 49th Bomb Squadron, which fell behind. One more B-17 from the 429th Bomb Squadron became the ninth casualty of the 2nd Bomb Group after sustaining damage by enemy fire, it managed to escape by hiding in the clouds and turned around to return to its base in Italy. However, the malfunction of both starboard engines has forced the crew to execute an emergency landing in Hungary. The last airplane to crash during this operation – this time due to technical malfunction followed by an engine fire – was a B-24H Liberator of 747th Bomb Squadron, 454th Bomb Group.

Before we take a detailed look at the ten aforementioned planes and their crews, we should add that two more crew members of the bombers that weren’t shot down were wounded during the mission: S/Sgt. John A. Lamb (B- 17G, 96th Bomb Squadron, tail gunner) was hit by the 20mm shell shrapnel in the face, requiring hospitalization, and Sgt. G. Hawkins (B-17G, 429th Bomb Squadron, tail gunner), was hit by the 20mm shell shrapnel in the instep – however, his wounds were light and did not require
hospitalization. In return, he was credited by a probable downing of one Messerschmitt Bf-109.