15. USAAF

15.  americká letecká armáda (USAAF)

Letecké operace Američanů na jihu Evropy probíhaly po přesunu jednotek na italské základny v prosince 1943 v rámci nově vytvořené 15. letecké armády (15th USAAF, vznikla k 1. listopadu 1943). Její velitelství bylo 1. prosince 1943 přesunuto do italského města Bari. Velitelem byl  generálmajor James H. Doolittle (proslavil se odvážným odvetným bombardování Tokia v odpovědi na přepadení Pearl Harboru Japonci v roce 1941). Tato letecká armáda měla následující strategické cíle v rámci strategie CBO (Combined Bomber Offensive):

1. V dosahu 15. letecké armády zničit nepřátelské stíhače jednak ve vzduchu (tím, že je bombardéry, letící ke svým cílům, vylákají k boji), jednak na zemi (bombardováním letišť).
2. Podílet se na ničení německých závodů na výrobu letadel a balonových  baráží), rafinerií, gumáren, muničních závodů, ponorek a jejich základen a dalších cílů vybraných pro CBO.
3. Podporovat pozemní jednotky operující v Itálii zejména ničením komunikačních cílů na italském území, hlavně poblíž Brennerského průsmyku a rakouských hranic (mosty, nádraží, silnice, apod.).
4. Oslabovat německé pozice na Balkáně.
5. Později byly stanoveny další cíle  souvislosti s vyloděním spojenců v jižní Francii v srpnu 1944.

Po přesunutí do Itálie se výrazně zvýšil dosah spojeneckých letounů. Na stojánkách letišť kolem jihoitalského města  Foggia byly od prosince 1943 připraveny stovky amerických bombardérů B -17 Flying Fortress, B -24 Liberator společně s britskými Halifaxy, Lancastery, Wellingtony. Kolem letišť se ve stanových táborech ubytovaly posádky letounů. Piloti, navigátoři, bombometčíci, rádio operátoři, palubní mechanici i střelci. Den co den vzlétaly desítky, stovky strojů k plnění svých bojových úkolů a zasahovaly rafinerie i závody vyrábějící syntetický benzín v Rakousku, Slezsku, Rumunsku, v protektorátu Čechy a Morava i na Slovensku. Den co den se některé z nich ani jejich posádky na italské základny nevracely.

I obyvatelé obcí na obou stranách česko-slovenské hranice prožívali novou situaci.   Pozorovali odlesky slunečních paprsků na sotva viditelných stříbrných trupech bombardérů, za nimiž se táhly husté pásy kondenzačních par. V dosud poklidném vnitrozemí, daleko od všech front, se kvílením sirén při vyhlašováním leteckých poplachů ohlásila válka. Lidé zpočátku zneklidněli. Brzy pochopili, že letce létají dál  na sever a jejich malé obce a městečka je nezajímají. Zatím.

Důsledky systematicky vedené kampaně v rámci Bitvy o benzín se brzy dramaticky projevily. Říšskému ministrovi průmyslu Albertu Speerovi nezbylo než konstatovat, že: „Nepřítel zaútočil na naši Achillovu patu a pokud v tom bude pokračovat, přijdeme brzy o všechny rezervy pohonných hmot a maziv.“  Jejich výroba poklesla v srpnu roku 1944 na 145 000 tun. Zatímco v dubnu téhož roku dosahovala 390 000 tun. Nejcitelněji byly snížena výroba leteckého benzínu. To dramaticky oslabilo bojeschopnost německých leteckých sil. Byl významně omezený výcvik nových pilotů, kteří pak v soubojích s ostřílenými spojeneckými stíhači neměli šanci.

Když byla ve druhé polovině roku 1944 výroba pohonných v německých rafineriích díky spojeneckým náletům značně omezena, stanovili velitelé po vylodění spojenců v Normandii nový cíl, jímž bylo ničení dopravních tras a
infrastruktury (např. seřaďovacích nádraží), po nichž  Němci dopravovali vojenský materiál a jednotky jak na východní, tak na západní frontu. Během 18 měsíců svého operačního působení zničila 15. letecká armáda přibližně polovinu výrobních kapacit pro výrobu pohonných hmot, podstatnou část výroby stíhacích letounů, významně poškodila německý dopravní systém v okupované Evropě.   Její letadla  svrhla 303842 tun bomb na cíle ve dvanácti zemích. Letouny absolvovaly 148955 vzletů a stíhači 87732 vzletů.

Pro lepší porozumění dalšího výkladu se ještě podívejme na to, jaká byla organizace 15. americké letecké armády (USAAF) v roce 1944. Měla celkem pět bombardovacích a dvě stíhací křídla (anglicky Bomb Wing – BW a Flight Wing – FW, v českém pojetí se používá též označení divize). Křídla byla sestavena ze skupin (anglicky Bombardment Group – BG a Flight Group – FG), a ty byly složené z perutí (anglicky Bombardment Squadron – BS a Flight Squadron – FS).

Američané vysílali své bombardéry ve velkých skupinách, svazech, jejichž základní jednotkou byla peruť tvořená sedmi čtyřmotorovými letouny typu B-17 nebo B-24.

Po počátečních denních náletech na Německo docházelo k velkým ztrátám. Letouny byly sestaveny do nevhodných formací s nízkým využitím palebné síly bombardérů při útocích německých stíhačů.

Po přeskupení perutí i bombardovacích skupin do tzv. boxů se významně zvýšila efektivita obrany takto letících bojových skupin. Letouny měly předem dané pozice a peruť i skupina byly uspořádány stupňovitě z hlediska výšky letounů. Bombardovací skupina byla tvořená čtyřmi perutěmi, které letěly na pozicích A (Able), B (Baker), C (Charlie), D (Dog).

15th USAAF

After relocating the units to airbases in Southern Italy in December 1943, American air operations in the south of Europe were conducted as part of the newly formed 15th USAAF (established on November 1, 1943). Since December 1, 1943 its headquarters was relocated to Italian town of Bari under the command of General-Major James H. Doolittle (made famous through his bold Tokio bombing raid as a response to the Japanese Pearl Harbor attack of 1941). As part of the CBO (Combined Bomber Offensive) strategy, 15th USAAF had the following goals:

1. Destruction of enemy fighter aircrafts within the 15th USAAF range both in the air(lured into air combat by the approaching bombers) and on the ground (through the bombing of enemy airfields).

2. Take part in the destruction of German aircrafts manufacturing plants and balloonbarrages, refineries, rubber making plans, ammunition factories, submarines, naval bases, and other CBO-specified targets.

3. Support the ground units operating in Italy through the destruction of enemycommunication targets (bridges, railway stations, roads, etc.) on Italian soil,especially in the vicinity of the Brenner Pass and the Austrian border

4. Weaken the German positions in the Balkans
5. Additional targets connected with the Allied landings in Southern France in August1944 were later established.

The move into Italy has significantly improved the range of Allied aircraft. Since December 1943, the airfields around the south Italian city of Foggia were swarming with hundreds of American B-17 Flying Fortresses and B-24 Liberators, as well as British Halifax, Lancaster and Wellington bombers, prepared to fight. The plane crews were accommodated in tent camps around the airbases. Pilots, bombardiers, radio operators, flight engineers and gunners. Day after day, tens or hundreds of aircrafts took off to fulfill their combat objectives, hitting refineries and synthetic fuel plants in Austria, Silesia, Romania, the Protectorate of Bohemia and Moravia or Slovakia. Each day, some of the planes and crews failed to return to their Italian bases. Even the citizens of small towns and villages on both sides of the Czecho-Slovak border were confronted with a new situation. Looking in the sky, as the sunbeams reflected off the scarcely-visible silver airframes, trailing thick lines of condensation vapor behind them. In the untouched interior, far from any frontline, war came announced with the blaring sirens of air rad alarms. Initially worried, the people soon understood that the airmed fly further north, and their small villages are out of the harm’s way. For now.

The results of the “Battle for Fuel” systematic bombing campaign soon became apparent dramatically. The Reichsminister for industry Albert Speer was forced to admit that “The enemy has targeted our Achilles’ heel, and if he is permitted to continue, we’re to lose all fuel and lubricant reserves soon.” In August 1944, their manufacturing capacity decreased to 145 000 tons. A few months earlier in April, it was as high as 390 000 tons. The aviation fuel production was hit the hardest. This dramatically reduced the capabilities of German air forces in combat. The training of new pilots was significantly reduced, and the rookie pilots then had little fighting chance against the veteran Allied fighters in dogfights.

In the second half of 1944, the manufacturing capacity of fuel in German refineries was significantly reduced thanks to the air raids. As a result, a new target was put forth by the Allied command after the successful Normandy landings. The objective was to destroy traffic lines and infrastructure (such as marshalling yards) used by the Germans to transport material and troops both to the Western and Eastern fronts. During 18 months of operation, 15th USAAF was able to eliminate roughly one half of manufacturing capacity for vehicle fuel, a significant portion of fighter aircraft manufacture, and heavily damage the German transport system in occupied Europe. Its aircraft dropped 303 842 tons of bombs on targets in 12 different countries. The bombers went through 148 955 take-offs, and fighter planes as many as 87 732.

To better understand the following information, let’s take a look at the 15th USAAF organization in the year 1944. It consisted of five Bomb Wings (BW) and two Fighter Wings (FW). The Wings consisted of Bombardment Groups (BG) and Fighter Groups (FG). These were in turn divided into Bombardment Squadrons (BS) and Fighter Squadrons (FS).

The Americans sent out their bombers in big groups. The elementary unit of such groups were Bombardment Squadrons, comprised of seven four-engined B-17 or B-24 bombers. The initial daylight raids over Germany resulted in heavy losses. Aircraft were assembled into unsuitable formations, unable to use their full onboard firepower against the attacking German fighters. After the restructuring of the Bombardment Squadrons and Bombardment Groups into so-called box formations, the effectiveness of the bombers’ defense improved significantly. Each aircraft had its specified position, and the Squadrons and Groups were assembled in layers of altitude. Each Bombardment Group consisted of four Squadrons, each flying at positions A (Able), B (Baker), C (Charlie) and D (Dog).