B-17G, Krhov, ČR

Letoun / aircraft: B-17G, 2. bombardovací skupina, 20. peruť / B-17G, 2nd BG, 20th BS

Přezdívka / nickname: „Queen“

S/N: 42-32048

Místo dopadu / crash site: Krhov, Česká republika

Posádka / crew

Funkce / function	Jméno / name	Status
První pilot / 1st pilot:	2/Lt. James A. Weiler.	† Slavičín
Druhý pilot / co-pilot:	F/O Irving D. Thompson	zajat / captured
Navigátor / navigator:	2/Lt. Robert L. Embry Jr.	† Slavičín
Bombometčík / bombardier:	2/Lt. Frank A. Sulkey	† Slavičín
Palubní mechanik / flight engineer:	T/Sgt. Lonnie H. Bumgardner	† Slavičín
Radiooperátor / radiooperator:	S/Sgt. John J. Martin	† Slavičín
Levý boční střelec / left waist gunner:	S/Sgt. Loren E. Byam	† Slavičín
Pravý boční střelec / right waist gunner:	Sgt. John H. Adair	† Slavičín
Spodní střelec / ball turret gunner:	S/Sgt. Ernest W. Wagoner	† Slavičín
Zadní střelec / tail gunner:	S/Sgt. George D. Dalcanale	† Slavičín

Nad obcí Krhov nedaleko Bojkovic se zřítil letoun Boeing B-17G-35-BO „Flying Fortress“, sér. číslo 42-32048 pojmenovaný „Queen“. Dne 29. srpna 1944 letěl na pozici Dog 4.

Tato osádka však neletěla ve složení, v němž prodělala výcvik v USA. Do původní osádky nepatřil co-pilot F/O Thompson, který zahájil turnus 25.6.1944 letem nad Sete ve Francii a dokončil dvacet tři mise, dále navigátor 2/Lt. Embry, jehož turnus započal 20.8.1944 letem nad Oswiecim a osudného dne byl na své šesté misi, S/Sgt. Byam, který letěl svoji první misi nad Blechhammer dne 7.8.1944 a dokončil osm misí a Sgt. Adair se třemi dokončenými misemi, když na první startoval 22.8.1944 nad Odertal. Radista S/Sgt. John J. Martin dokončil dvacet osm misí; svůj turnus zahájil dne 27.5.1944 nad St. Etienne a stal se tak služebně nejstarším členem osádky.

     Ostatní letci zahájili své turnusy dne 5.7.1944 misí nad francouzský Montpelier; 2/Lt. Weiler startoval na 13 misí, 2/Lt. Sulkey na 20 misí, T/Sgt. Bumgardner na 16 misí a S/Sgt. Wagoner a S/Sgt. Dalcanale letěli 15 misí.

     Nenadálý a agresivní útok německých pilotů měl pro letoun a jeho osádku tragické následky. Lze jen předpokládat, že palubu zasaženého letounu zachvátil mohutný požár s následnou explozí. Ačkoliv se osádka zcela jistě snažila letoun co nejrychleji opustit (pokud v ní již nebyli padlí nebo těžce zranění), vyskočit se podařilo pravděpodobně jen čtyřem z nich. Třem letcům však padáky zřejmě nasáklé benzínem ihned po explozi vzplanuly a volným pádem na zem se zabili.

     Toho dne obyvatelé Pitína a okolí pozorovali jako obvykle americká letadla směřující na sever a v jednom okamžiku spatřili několik hořících strojů. Z letounu, který letěl nejblíže k nim, vyskočil letec a na padáku, po němž střílel prolétávající německý stíhač, se snášel pozvolna k zemi. Krátce nato letoun explodoval a zřítil se jihozápadně od Krhova. Odpoledne se na místo zkázy dostavili němečtí vojáci, kteří trosky stroje prohlédli a na jedno místo soustředili šest zohavených těl. Záhy přijel na místo dopadu také německý pilot (údajně Ofw. Weuack), který po bitvě přistál se svým letounem na letišti v Kunovicích (nebo v Otrokovicích) a jako vítěz se nechal u trosek amerického stroje, na jehož sestřel si činil nárok, fotografovat.

     Jediný z osádky, který se zachránil, byl čtyřiadvacetiletý co-pilot F/O Irving Delmar Thompson (nar. 11.12.1920). Dopadl na zalesněnou stráň v údolí pod Krhovem a zůstal viset na padáku zachyceném za větve stromu. Zde ho objevili němečtí vojáci střežící blízkou hranici a pomohli mu dostat se na zem. Protože se s vážnými pohmožděninami pravé nohy nemohl pohybovat, převezli ho v sajdkáře přes Bojkovice do Pitína, kde se s defektem kola na krátkou dobu zastavili, a pokračovali do slavičínských kasáren. Dne 30.8.1944 letce transportovali z kasáren do brněnského lazaretu s předpokládanou dobou léčení čtyř týdnů. Zde společně s ním hospitalizovali také Roberta McCloskey, Francise Flynna, Williama Tunea a Harolda Helvestonea. Od 6. listopadu 1944 se již jeho jméno objevilo v evidenci ve výslechovém centru v Oberursel a konečnou stanicí letce se stal zajatecký tábor Stalag Luft I. v Barthu.

     Z letců patřících do osádky tohoto letounu identifikovali Němci podle kovových známek pouze tři; mechanika T/Sgt. Bumgardnera, spodního střelce S/Sgt. Wagonera a bočního střelce S/Sgt. Byama. Zřejmě se jednalo o ty letce, kterým padáky shořely ve vzduchu. Ostatních šest letců se Němcům identifikovat nepodařilo. Jejich těla zohavená výbuchem a požárem převezli do areálu slavičínského hřbitova, kde je dne 31. srpna 1944 povolili pohřbít. Až o mnoho dní později se při odklízení trosek nalezla identifikační karta s fotografií a jménem 2/Lt. Roberta L. Embryho Jr..

     Dne 29.8.1944 odpoledne se na místo havárie přijel podívat také Antoním Kašparec, který jako totálně nasazený dělník pracoval v bojkovické Zbrojovce. Mezi prohlíženými troskami objevil stříbrný náramek, na jehož lícní straně bylo vyryto jméno James A. Weiler a na rubu pak Oct 1-1943, O-757348, C A. Nález pečlivě uschoval a po skončení války, v září 1945, se pokusil přes zastupitelský úřad USA v Praze kontaktovat letcovu rodinu, aby náramek vrátil. Ačkoliv obdržel od zastupitelského úřadu odpověď s radou, jak dále postupovat, z neznalosti cizích jazyků svůj úmysl odložil. V roce 1965 cestoval přítel Antonína Kašparce do Kanady. Nálezce mu předal náramek s dopisem pro letcovu rodinu a požádal ho, aby prostřednictvím konzulátu USA v Kanadě zajistil jeho odeslání. Díky aktivitám Jožky Špeliny, který působil v Montrealu u mezinárodní civilní letecké organizace a kterého přítel pana Kašparce v Kanadě požádal o pomoc, se rodinu letce skutečně podařilo kontaktovat a náramek s vysvětlujícím dopisem předat. Z následující korespondence s matkou Norou Weilerovou a bratrem Josephem N. Weilerem, které kontakt velmi potěšil, vyplynulo, že náramek obdržel James A. Weiler (nar. 30.12.1921) od svých rodičů u příležitosti ukončení pilotního výcviku a obdržení Křídel.

     Ve dnech 3. až 5. září 1946 provedli američtí vojáci ve Slavičíně exhumaci. Ostatky všech exhumovaných letců pak byly po provedené identifikaci (pokud to bylo možné) pohřbeny ve Francii a v Belgii, avšak mnohé z nich byly později převezeny do USA. James Weiler, Frank Sulkey, Lonnie Bumgardner a George Dalcanale jsou dnes pohřbeni v Jefferson Barracks National Cemetery v St. Louis, Missouri, v sekci 84, na místě 326-328, John Adair odpočívá v Ft. Sam Houston National Cemetery, San Antonio, Texas, sekce S, místo 133 a John Martin byl po kremaci v roce 1951 uložen do rodinného hrobu na Malton Cemetery, New York. Ostatní tři letci odpočívají v Lorraine American Cemetery, St. Avold ve Francii; Robert Embry na parcele D, řadě 34, v hrobě 35, Loren Byam na parcele A, řadě 12, v hrobě 50 a Ernest Wagoner na parcele E, řadě 44, v hrobě 29.

     Krátce po skončení války postavili obyvatelé Krhova nedaleko místa tragické události dřevěný kříž s cedulkou, na které uvedli jména devíti zahynulých letců. O mnoho let později, až v roce 1994 u příležitosti 50. výročí bitvy, odhalili na stejném místě nový pomník s pamětní deskou.

Zdroj: Vzpomínky na neznámé letce, Jan Mahr, ISBN 978-903030-6-5

Boeing B-17G-35-BO “Flying Fortress”, S/N 42-32048, nicknamed “Queen” crashed close to a small village of Krhov, near Bojkovice. On August 29, 1944 it flew on the Dog 4 position. Its crew, however, did not fly in the composition in which they underwent training in the US. Into the original crew did not belong the co-pilot F / O Thompson, who started the tour on June 25, 1944 over Sete in France and finished twenty-three missions, as well as navigator 2/Lt. Embry, whose tour began on August 20, 1944 over Auschwitz and on that fateful day, he was on his sixth mission, S/Sgt. Byam, who flew his first mission over Blechhammer on August 7, 1944 and completed eight missions and Sgt. Adair who completed three missions with his first one on August 22, 1944 over Odertal. Radiooperator S/Sgt. John J. Martin has completed twenty-eight missions; his tour began on May 27, 1944 over St. Etienne and became the most experienced member of the crew.
     Other pilots began their tour on July 5, 1944 by the mission over Montpelier, France. On Aug 29, 1944 2/Lt. Weiler started on his 13th mission, 2/Lt. Sulkey on 20th mission, T / Sgt. Bumgardner on 16th mission and S / Sgt. Wagoner and S / Sgt. Dalcanale on 15th mission.

     Sudden and aggressive attack of the German fighters had for the airplane and its crew tragic consequences. One can only assume that there was a fire aboard of the stricken plane followed by the explosion. Although the crew certainly tried to leave the aircraft as fast as possible (those who had not been killed or seriously wounded), only four of them managed to bail out prior to explosion. But parachutes of three airmen, apparently soaked with gasoline, caught fire immediately after the explosion and they were killed by the free fall to the ground.
     That day residents of Pitín and its neighborhood watched the usualy stream of American planes heading to north and suddenly they saw several machines burning. From the airplane that flew close to them, one flyer bailed out and was slowly descending on his parachute to the ground. German fighter was still shooting at him while he was falling down hanging under his chute… Shortly thereafter, the aircraft exploded and crashed southwest of Krhov. In the afternoon, German troops arrived to the crash site, inspected the wreckage of the machine and collected six mutilated bodies. In the afternoon the German pilot who shot „Queen“ down arrived to the crash site. After the battle he landed at the airport either in Kunovice or in Otrokovice, toke the motorbike and drove away to see „his“ B-17. On the way he stopped in Bojkovice where he toke the local photographer and and continued to Krhov. At the crash site he ordered the fotographer to take the set of pictures of him over the wreckage, see bellow.
     The only survivor of the american crew was the co-pilot F/O Irving Delmar Thompson (b. December 11, 1920). He landed on a wooded hillside of the valley at Krhov and stayed hanging on a parachute on a tree. There he was discovered by German soldiers guarding the nearby border who helped him get on the ground. Because of severe contusions of his right leg he could not move, they transported him on a motorbike with a sidecar through Bojkovice and Pitín to Slavičín. Due to the flat tyre they had to stop in Pitín to fix it. Local people tried to speak to Thompson but Germans didn´t allow to do so. After the repair they arrived to the German garissons in Slavicin. On August 30, 1944 Thompson and other airmen were transported from the garisson to the Brno hospital with an expected period of four weeks of treatment. Along with him there were also hospitalized Robert McCloskey, Francis Flynn, William Tune and Harold Helveston, all from another crews. From November 6, 1944, his name appears in the records of the interrogation center at Oberursel, Germany and a POW camp Stalag Luft I in Barth became his final destination till the end of the war.
     Germans identified only three of the crewmembers – the flight engineer T/Sgt. Bumgardner, the ball turret gunner S/Sgt. Wagoner and the left waist gunner S/Sgt. Byam. Those were very probably the airmen who managed to bail out before the impact. Six other airmen the Germans were not able to identify. Their by the explosions and fire mutilated bodies were transported to the morque at Slavičín. There they were, along with other 19 airmen from another crash sites, buried into the mass grave on August 31, 1944. Several days later, during the removal of the wreckage, an identification card with photo and name 2 / Lt. Robert L. Embry Jr was found at the crash site…

     On the afternoon after the battle Mr. Antonín Kašparec arrived to the crash site. He worked as a forced worker in the ammunition factory in Bojkovice. Among the damaged parts of the downed bomber he found a silver bracelet that had on its outer side engraved a name „James A. Weiler“ and and „Oct 1-1943, A-757348, C A“ on the inner side. He carefully hid the bracelet and after the war, in September 1945, attempted to contact the airman’s relatives through the US embassy in Prague in a hope to return the bracelet to the family. Although he received from the embassy a response with instructions as how to proceed he postponed his activities because of the language barrier. In 1965, a friend of Antonin Kašparec travelled to Canada. Antonin gave him a bracelet with a letter for the airman‘s family and asked him to arrange its shipment through the US consulate in Canada. In Canada, a friend of Mr. Kašparec asked for help Mr. Jožka Špelina, who worked for the International Civil Aviation Organization in Montreal. Mr. Špelina managed to get in touch with flyer’s family and hand over the bracelet and letter. From the following correspondence with airman‘s mother Nora Weiler and his brother Joseph N. Weiler, who were very pleased by this contact, it was explained that James A. Weiler (b. December 30, 1921) got the bracelet from his parents after finishing his pilot‘s training and recieving the Wings.

     Between September 3 to 5, 1946 American soldiers exhumed the buried airmen. After the identification (where it was possible) they were buried in France and Belgium,and many of them were later transferred to the US. James Weiler, Frank Sulkey, Lonnie Bumgardner and George Dalcanale are now buried at Jefferson Barracks National Cemetery in St. Louis, Missouri, section 84, grave 326 to 328, John Adair rests in Ft. Sam Houston National Cemetery, San Antonio, Texas, section S, grave 133 and John Martin was laid to rest after the cremation into the family grave at Malton Cemetery, New York in 1951. The other three airmen rest at the Lorraine American Cemetery, St. Avold in France; Robert Embry at the plot D, row 34, grave 35, Loren Byam at the plot A, row 12, grave 50 and Ernest Wagoner at the plot E, row 44, grave 29.

     Shortly after the war, people of Krhov erected a wooden cross at the crash site with a table containing the names of nine fallen airmen. Many years later, in 1994, at the occasion of the 50th anniversary of the battle, a new monument was unveiled at the same place.

Source: Vzpomínky na neznámé letce, Jan Mahr, ISBN 978-903030-6-5