B-17G, Šanov, ČR

Letoun: B-17G, č. 096, 2. bombardovací skupina, 20. peruť

Nickname: „Big Time“

S/N: 42-38096

Místo dopadu: Šanov, Česká republika

Posádka letounu
Funkce	Jméno	Pochován/zajat
První pilot:	2/Lt. Thayne L. Thomas	uniknul zajetí, viz evakuace letců 17.9.1944
Druhý pilot:	2/Lt. Carl S. Goodman	† Slavičín
Navigátor:	2/Lt. William M. McDonough	† Slavičín
Bombometčík:	2/Lt. Richard P. Hartman	† Slavičín
Palubní mechanik:	S/Sgt. Robert L. Brown	† Slavičín
Radiooperátor:	Sgt. William R. Mays	† Slavičín
Levý boční střelec:	Sgt. James J. Johnson	† Slavičín
Pravý boční střelec:	Sgt. Jerome Bauman	† Slavičín
Spodní střelec:	Sgt. Robert J. Flahive	† Slavičín
Zadní střelec:	Sgt. Dudley E. Standridge	† Slavičín

Ve formaci 20. perutě zaujímal pozici Dog 6 letoun Boeing B-17G-30-DL „Flying Fortress“, sér. číslo 42-38096 přezdívaný „Big Time“. Po zásazích granátů stroj explodoval a jeho hořící trosky se zřítily na zem mezi Šanovem a Kochavcem a u osady Valentová.

Ačkoliv letci prodělali rozdílný počet operačních misí, výcvik v USA prodělali společně. Pilot 2/Lt. Thomas absolvoval dvanáct misí včetně té, při které došlo k sestřelení jeho letounu. Turnus zahájil 2.8.1944 misí nad Porte les Valences jako co-pilot a v této funkci letěl ještě čtyřikrát (dne 3.8.1944 letěl v osádce s pilotem 2/Lt. Weilerem). 2/Lt. Goodman letěl šest misí (poprvé 13.8.1944 nad Janov), 2/Lt. McDonough letěl třináct misí (poprvé 3.8.1944 nad Friedrichshafen), 2/Lt. Hartman letěl dvanáct misí (poprvé 31.7.1944 nad Ploešti), S/Sgt. Brown letěl osm misí (poprvé 13.8.1944), Sgt. Mays a Sgt. Johnson letěli deset misí (poprvé 6.8.1944 nad Le Pouzin), Sgt. Bauman absolvoval osm misí (poprvé 6.8.1944 také nad Le Pouzin), Sgt. Flahive letěl dvanáct misí (poprvé 31.7.1944 nad Ploešti) a Sgt. Standridge vykonal deset misí (poprvé 31.7.1944 nad Ploešti).

Nebezpečnou situaci, do které se letoun dostal, si osádka uvědomila v okamžiku, kdy v nesouvislé oblačnosti spatřila okolo dvaceti Messerschmittů a Fockewulfů. Útok na formaci Fortressů zahájili piloti Fw 190 odpálením raket, z nichž jedna explodovala po levé straně letounu mezi oběma motory. Výbuch zapálil vnitřní motor a vnější poškodil.

Pilot 2/Lt. Thomas na dramatické okamžiky vzpomínal takto: „… V přední sekci letadla za palubní deskou začalo hořet. Co-pilot i já jsme byli připoutáni k sedačkám svými upínacími pásy. Mohutnou explozí jsem však narazil hlavou na postranní okno pilotní kabiny a co-pilota to vrhlo až na půl cesty k chodbě. Zpozoroval jsem zmatek v přední sekci na stanovišti navigátora a bombometčíka, kterými exploze smýkla po podlaze až k přepážce. Mechanik, který obsluhoval kulomety v horní věži, visel na její spodní části. Krátce nato uchopili navigátor a mechanik hasící přístroje a snažili se uhasit plameny. Volal jsem vnitřním spojením ostatní členy osádky, ale spojení nefungovalo. Dveře byly zavřeny, takže přes pumovnici dál do trupu jsem neviděl. Požár již byl pod kontrolou a já jsem se znovu pokusil volat přes interkom ostatní, ale opět bez úspěchu. Dal jsem tedy bzučákem signál k přípravě na opuštění letounu, ale nevzpomínám si, jestli fungoval.

Navigátor, bombometčík i mechanik měli již své padáky připevněny a přemístili se do radiosekce zkontrolovat, zda jsou také ostatní připraveni. Pak jsem dal signál k opuštění paluby… .“

K tomu však již nedošlo. Neobyčejně silná exploze roztrhla bombardér na několik částí, které se v dešti hořícího paliva zřítily k zemi. Přední část dopadla na stráň v Jabloní za obec Šanov a zadní část, ve které zůstal uvězněn střelec (pravděpodobně Sgt. Standridge), se zřítila mezi Šanov a Kochavec. Další části stroje, zřejmě kormidla, výbuch rozptýlil do širokého okolí až k osadě Valentová.

Sedm mrtvých letců nalezli němečtí vojáci v lesích a na pasekách v okolí Šanova, osmého mrtvého objevili v troskách a devátého těžce raněného letce visícího stále na padáku na okraji lesa německý důstojník údajně zastřelil. Na sklonku dne naložili Němci mrtvá těla, z nichž některým chyběly končetiny, na korbu nákladního auta a převezli je do Slavičína na hřbitov. Při prohlídce trosek a zvláště pak při shromažďování mrtvol se nechali němečtí vojáci fotografovat; proto se z místa havárie dochovalo velké množství snímků.

V následujících dnech nacházeli zdejší obyvatelé v lesích další předměty z letounu, které si uchovali na památku. Dodatečně nalezené části lidských ostatků (snad Sgt. Flahive) jsou pohřbeny poblíž pomníčku v lese postaveném Josefem Ščuglíkem. Loketní kost, nalezená v roce 1947 na Štefaníkově pozemku v Šanově, na které visel kovový náramek se jménem Jerome Bauman, ponechal nálezce na místě nálezu a opodál vysadil strom.

Jako jediný letec z osádky se zachránil pilot 2/Lt. Thomas. Měl štěstí; s připnutým padákem ho exploze vymrštila do volného prostoru z dosahu hořících trosek. „…Náhle mne však zaskočilo velmi silné teplo a rudé plameny. Pokud si pamatuji, silný proud vzduchu narazil na moji tvář a na celé tělo; to jsem již padal k zemi s neotevřeným padákem…“, napsal Thayne Thomas v dopise zaslaném Loy Dickinsonovi a pokračoval:

„…Pokoušel jsem se uchopit D-kroužek padáku, ale proud vzduchu se mnou otáčel a kroužek na popruhu kmital tak, že jsem jej nemohl uchopit. Když se konečně dostal levý popruh padáku nahoru a podařilo se mně kroužek uchopit a zatáhnout, musel jsem být asi 1500 stop nad zemí, protože jsem docela dobře rozpoznával vše pod sebou a na horizontu. Padák se konečně otevřel, ale protože jsem měl překřížené popruhy, dostal jsem prudkou ránu do obličeje. Náraz mě částečně omráčil a rameno znecitlivělo. Měl jsem již malou výšku a tušil jsem, že dopadnu na stromy mezi obdělávanými poli. Padák se sice otevřel, ale ne úplně, takže jsem se stále otáčel. Náhle okolo mne prolétla hořící nádrž.

Dopadl jsem dost tvrdě na záda a uhodil se do temena hlavy. Vzpomínám si, že jsem ležel omámen, díval se na oblohu a pozoroval německou stíhačku, která letěla kolem. Bolelo mě celé tělo, nejvíce však hlava. Zjistil jsem, že v záhlaví krvácím. Nohy jsem měl popálené, ale protože jsem měl vysoké boty, popáleniny nebyly tak hrozné. Plazil jsem se mezi stromy a chtěl jsem ukrýt svůj padák pod nízké křoví. Díval jsem se okolo sebe, jestli neuvidím někoho z mé osádky. Nikoho jsem však nespatřil. Po chvíli jsem vyšel z úkrytu a spatřil muže s asi desetiletým děvčetem, kteří mě z malé vzdálenosti pozorovali. Šel jsem k nim a pokoušel se s nimi dohovořit. Při loučení mně muž podal balíček s jídlem. Došel jsem na vrchol kopce a pokračoval mezi stromy jihovýchodním směrem podél horského hřbetu. Spěchal jsem, abych byl z tohoto místa co nejdříve pryč.“

Tím mužem, s nímž se 2/Lt. Thomas setkal, byl jistý pan Šuráň ze Šanova s dcerou, který zde sušil seno. Oba pozorovali dopad letce do lesa. Když se s ním setkali, byl lehce zraněný. Opláchl se u studánky, svlékl se z kombinézy a zul si vysoké těžké boty a údajně zjišťoval, kterým směrem je Ostrava. Při odchodu dal dívence čokoládu a zmizel v lese ve směru ke slovenské hranici.

2/Lt. Thomas přešel nepozorovaně hranici a následujícího dne se dostal k řece Váh. Dále vzpomíná: „… Zul jsem si boty a svázal je k sobě tkaničkami. Měl jsem v úmyslu svázat si svoji kombinézu a spodní oděv a tak přeplavat řeku. Když jsem se počal svlékat, uslyšel jsem, že někdo přichází. Kousek za sebou jsem spatřil mladého muže. Něco mně říkal, ale i když jsem mu nerozuměl, z jeho gest jsem pochopil, abych nechodil za řeku. Ukázal směrem k mostu a řekl „Deutsch“. Pochopil jsem, že most střeží německé stráže, řeka se jmenuje Váh a vzdálené město je Trenčín. Opět jsem se obul, odešli jsme mezi stromy a tam jsem měl čekat. On pak běžel dolů v větší budově a já zůstal schován v hustém křoví. Po jisté době vyšli z budovy nějací lidé a dívali se směrem ke mně. Zůstal jsem však schován, a tak mě hledali a volali mě. Měl jsem dojem, že jsou přátelští, a proto jsem vylezl z úkrytu. Ten mladík byl rád, že mne zase vidí. Jako důkaz, že jsem skutečně Američan, ukázal jsem jim svůj letecký prsten.

Tím mladým mužem byl Rudolf Kováčik ze Zamarovců, který bydlel v domě u cihelny, kde pracoval. Jak pan Kováčik vzpomínal, 2/Lt. Thomas setrval u nich několik dní a ani ho prý moc neskrývali a dokonce si letce za cihelnou vyfotografovali. Tlumočníka dělal bývalý legionář Janco.

„V domě, byla to cihelna, jsem zůstal tři dny. Rodina, která zde žila, o mne obdivuhodně pečovala. Přicházeli za mnou i jiní lidé; jeden z nich mluvil velmi dobře anglicky. Ten mně řekl hodně informací a také to, že kdybych zde zůstal dlouho, měli by z toho nepříjemnosti. Domluvili jsme se však, že najdou někoho, kdo mně umožní pokračovat dál v útěku. Časně ráno pak přišli do cihelny dva četníci mající spojení s povstaleckou armádou. Přes most i přes německé hlídky mě bez potíží převedli až do slovenských kasáren, kde mě přes noc ukryli. Ráno si pro mne přijeli autem, naložili mě a odjeli východním směrem. Bez problémů jsme projeli několika německými kontrolami a mě vydávali za hluchoněmého, který utekl z tábora a nyní ho vezou zpět. Okolo poledne jsme přijeli do malého městečka na náměstí. Tam za chvíli naložili ještě jednoho mladého muže, který se ustrašeně rozhlížel a choval se nejistě. Byl to Robert Donahue, zadní střelec z vedoucího letadla naší perutě.“

Dvaadvacetiletý Thayne L. Thomas se dostal až do Banské Bystrice a v neděli dne 17. září 1944 přeletěl společně s dalšími letci na palubě B-17 zpět do Itálie.

Ve službě u USAAF pokračoval dalších třiadvacet let. V hodnosti podplukovníka v.v. zemřel 6.7.1996.

Padlé letce Němci pohřbili dne 31.8.1944 na hřbitově ve Slavičíně. Zde odpočívali až do prvních zářiových dnů roku 1946, kdy američtí vojáci jejich ostatky exhumovali a převezli je přes Prahu na spojenecká pohřebiště do Francie a Belgie. Carl Goodman je dnes pohřben v Ardennes American Cemetery v belgickém Neupre, parcela A, řada 36, hrob 56. Richard Hartman leží v Lorraine American Cemetery v St. Avold ve Francii na parcele D, v řadě 27, v hrobě 35. Ostatní letci dnes odpočívají v USA: Robert Brown a William McDonough v rodinných hrobech, William Mays v Ft. Rosecrans National Cemetery v San Diego, Kalifornie v sekci J, místo 187, Robert Flahive na Golden Gate National Cemetery v San Bruno, Kalifornie, sekce O, místo 76, Dudley Standridge ve Ft. Sam Houston National Cemetery v San Antonio, Texas v sekci S, místo 65 a Jerome Bauman a James J. Johnson na Jefferson Barracks National Cemetery v St. Louis, Missouri, sekce 84, místo 326-328.

Tragické letecké události, ke které došlo na šanovském katastru, je věnován malý pomníček postavený v lese nad Šanovem a pomník s reliéfem zobrazujícím havárii letounu odhalený v obci s textem:

29.8.1944 padlo na Šanovsku v leteckém boji 9 amerických letců

Zdroj: Vzpomínky na neznámé letce, Jan Mahr, ISBN 978-903030-6-5